Erotická povídka - Janin maraton

Dneska zase jednou o Janě. Jana je přece moje nejlepší kamarádka, je významnou součástí mého života, a tak myslím, že bych vás jednou za čas mohla informovat taky o jejím sexuálním životě. nedávno mi celá vykulená volala – no samozřejmě má nového chlapa, ale ten prý přišel s návrhem, že společně naplánují takový menší pokus. Jasně, Jani, reagovala jsem hned, a co to je za pokus? Už se mi před očima odvíjely scénáře nějakých bizarních sexuálních hrátek a dychtivě jsem čekala, co teda z Jany vypadne. Nakonec to bylo celkem prosté. Její nový přítel se rozhodl, že vyzkoušejí, za jakou možnou nejkratší dobu budou schopní si to spolu rozdat tisíckrát.

Když to Jana řekla, chvíli jsem nevěděla, co na to říct. Ne, že by mě to nějak šokovalo, protože nešokovalo. Spíš jsem si v duchu říkala, co je sakra na tom, prostě je asi náruživý, Jana se mu líbí, je z ní nadrženej, a tak chce hodně šukat. A ta tisícovka je takové pěkné číslo, takže to bude spíš prostě pořádná výzva. Ale když jsem o tom začala tak přemýšlet… I kdyby spolu šukali každý den dvakrát (to znamená, že by spolu byli pořád a pořád by souložili), tak by jim to zabralo pět set dní, což je asi rok a půl. No, Janě jsem hodně věřila, ale myslím, že souložit rok a půl několikrát denně bez přestávky by nedala ani ona.

Tak jsem se pak s Janou sešla a soucitně, dychtivě a závistivě zároveň poslouchala její vyprávění. Jana říkala, že všechno s tím novým (jmenoval se Ondra) je fajn, má pozoruhodný apetýt a taky slušně velké péro. Nejdřív že jí prý ten nápad připadal fajn. Měla taky chuť, takže to dělali klidně ráno a pak dvakrát večer, když se zase viděli. Pak přiznala: Víš Anet, on má Ondra sice velkou chu´t a velký péro, ale musím uznat, že teda moc nevydrží. Když jsem já nahoře, tak je to v pohodě, to si můžu vlastně dělat dobře sama sobě, jak chci. Když ale toužím po tom, aby mě chytnul za vlasy a udělal mi to pořádně zezadu, tak jak hodně přiráží a péro se mu ve mně klouže sem a tam, strašně rychle se udělá.

Pokračovala: To samý, když to děláme zboku. Mně se to líbí, protože si zároveň můžu rejdit po poštěváku a on mi ho tam vrazí celkem tvrdě, jenže mi to prostě nevydrží dělat dýl než pár přírazů. Pak vždycky, když se udělá, hrozně funí a je spokojený a předpokládá, že já jsem si to užila stejně jako on. Víš, mám ho celkem ráda a ve všech ostatních věcech je fajn, ale tohle mě teda neskutečně štve. Dokonce jsem se přistihla při tom, jak předstírám orgasmus, aby sama sobě namluvila, že jsem si to vlastně taky parádně užila. Rychlovka sem tam je super, víš jak. Ale když je z každýho píchání najednou rychlovka, tak to stojí celý pěkně za houby.

A jéje, myslela jsem si, to teda nezní vůbec dobře. Jana – a předstírat orgasmus?! To jsem u ní zažila snad jen výjimečně. Ona je ta, kdo si nekonečně užívá hodně dlouhé mrdání ve všech možných polohách, s tvrdým klackem klouzajícím ve své píče jako dobře promazaný píst… Viděla jsem na ní, jak je z toho nešťastná. Potom mi dokonce ukázala takový papír, na který si s Ondrou zaznamenávali čárky, aby věděli, jak daleko jsou ve svém maratonu. Zatím byli asi na čísle sedmdesát. Jana ale přiznávala, že je to právě díky tomu, že Ondra za pár minut odpadne a pak třeba za hodinu může znova, takže mají několik takových mikrosouloží. Bylo mi jí docela líto a věděla jsem, že pokud se něco nezmění, tak se k té tisícovce rozhodně nedostanou – Jana prostě ten maratonský vztah utne.