Erotická povídka - Vydržovaná mladá manželka

Je úžasné vědět, že můj deníček sexuálních zážitků není jen stupidní výblitek nějaké nymfomanky (přesně tak se o něm totiž jednou někdo vyjádřil, a než jsem se oklepala, tak jsem chvíli uvažovala o tom, že se psaním přestanu), ale že ho lidi taky čtou, protože  je to zajímá, vzrušuje… Nebo dokonce inspiruje k psaní vlastních zkušeností, jak jsem si nedávno ověřila.

V mailu jsem jednou ráno našla zprávu od pana Alfonse: nejdřív se omlouval, že mě doslova takhle vystopoval, ale pak mě přesvědčoval, jak neuvěřitelně inspirativní tvorbu produkuju. To mě potěšilo, ale taky jsem se tomu od srdce zasmála… Neboť si nemyslím, že by můj deníček dosahoval nějaké závratné literární kvality. No, pak se po několika dalších odstavcích vychvalování pan Alfons konečně dostal k jádru věci: prý by se se mnou strašně rád podělil o střípky ze svého vlastního milostného života. A opět to dlouze rozepisoval. Přiznávám, že po chvíli už mě to čtení ani moc nebavilo. proto jsem raději hned odepsala, že samozřejmě, ano, jste moc milý, moc ráda si přečtu váš příběh.

Ale pan Alfons v další zprávě trval na tom, že nebude to, co má na srdci psát, ale že se rozhodně musíme sejít. Prý aby si mě i prohlídnul a tak… Trochu mě to vylekalo. On si asi byl vědom toho, že by mohl znít jako nějaký perverzní úchyl, a proto hned dodával, že se můžeme sejít na nějakém rušném místě, třeba v příjemné kavárně nebo v parku. Přemlouval mě a sliboval něco fakt šťavnatého, takže jsem nakonec svolila. Samozřejmě jsem o všem napsala Janě a poprosila ji, jestli by tam do toho parku nešla se mnou (samozřejmě v utajení) a při nejmenším náznaku nebezpečí nezasáhla. Jana hned pochopila, proč nechci do kavárny, ale radši do otevřeného parku, a hned slíbila, že mi pomůže.

Pan Alfons byl velmi dobře vypadající pětašedesátník, vedle jehož inteligence jsem si připadala jako vylízaná slepice. Hovořil velmi kultivovaně, jednal se mnou uctivě, prohlížel si mě a vypadal opravdu potěšeně. Koutkem oka jsem viděla, že Jana v naší blízkosti hraje divadélko s fotografickým stativem. Posadili jsme se na lavičku a z pana Alfonse tedy vypadlo, že se povětšinou stýká s lidmi z té nejvyšší společnosti a právě tam by celá jeho historka byla velmi pobuřující. Ale že pro mě asi nebude. Šlo o to, že jako velmi bohatý muž si před nedávnem pořídil manželku, které bylo sotva pětadvacet. Říkal: Věděl jsem, že si mě bere čistě jen kvůli těm penězům, ale byla to taková mazlivá a hodně poslušná kočička, takže jsem si s ní narovinu promluvil, že dokud bude plnit svoje manželské povinnosti a plnit mi nejrůznější přání, tak já ji budu velmi štědře vydržovat.

Snažila jsem se s ním navázat kontakt a především dialog, nebýt prostě jen naslouchající sochou. Proto mě zajímaly hlavně ty manželské povinnosti a Alfonsova nejrůznější přání… Ale z toho distingovaného pána jsem nemohla dostat vůbec nic perverzního. Takže tenhle můj zápis do deníku nebude vlastně vůbec erotický. Mohlo by se to třeba jmenovat O tom, jak Anetka čekala erotiku, ale nedočkala se jí… Pan Alfons kroužil kolem, nic neřekl napřímo, jen opakoval, že má mladou vydržovanou manželku. Po nějaké době jsem byla tak znuděná, že jsem se trapně vymluvila a odešla. Aspoň jsme s Janou zapadly do blízkého baru a daly si tam pěkné pivo. A od Jany jsem se dozvěděla mnohem peprnější historky, ovšem o tom zase někdy jindy.